Práce v Bejrútu: Přátelé, které si tu uděláte, vás přijmou do rodiny

Richard, úspěšný kandidát Wallace Myers, pracuje od března 2019 v Bejrútu jako technický překladatel z angličtiny do portugalštiny. Překládá pro mezinárodní společnost, která se věnuje poradenství v oblasti architektury a inženýrství. O své zkušenosti s nástupem do práce a profesním životě v Libanonu se s námi podělil v rozhovoru.

Jaký byl první impuls, kdy jsi začal přemýšlet o práci v zahraničí?

To se musíme vrátit o deset let zpátky, kdy jsem byl v letech 2008 až 2010 jazykovým lektorem brazilského ministerstva zahraničních věcí. V Centru jazyků a překladů libanonské univerzity v New Rawda v Bejrútu jsem učil studenty portugalštinu a seznamoval je s brazilskou kulturu. Byla to skvělá profesní a životní zkušenost, během níž jsem získal dobré přátele. Když smlouva skončila, zakotvil jsem ve Velké Británie a strávil tu devět let. Zpráva od Wallace Myers s nabídkou práce v Libanonu mě mile překvapila. A překvapení se díky zajímavému balíčku výhod brzo změnilo ve vážný zájem.

Co sehrálo největší roli při rozhodování o návratu do Bejrútu?

Přestože je mzda vždycky tím nejdůležitějším hlediskem, určitě není jediným, zejména když jde o práci v zahraničí. Mně při rozhodování pomohlo i to, že si společnost vzala na starost veškerou agendu související s mým pracovním vízem a pomohla mi najít dům poblíž práce.

Jak dlouho trval náborový proces od okamžiku rozhodnutí do odjezdu?

Bylo to celkem rychlé, přibližně 40 dní. Rozhodnutí pracovat v zahraničí ale vyžaduje mobilizaci mnoha lidí v krátkém časovém období. Byly tu lékařské prohlídky, rozloučení s příbuznými a přáteli, dodání některých překladů před plánovaným datem a tak dále.

Jaký byl první den a první pocity po tvém příjezdu?

Věděl jsem dobře, do čeho jdu. A i když znám problémy spojené s životem v Libanonu, byl jsem optimista. Protože jsem tu žil už před lety, vím, že západní média problémy země zveličují, hlavně ty, které se týkají bezpečnosti. O firmě jsem získal hodně informací jak z vlastních zdrojů, tak od agenta Wallace Myers, který zprostředkovával mé najímání. Vyměnili jsme si spoustu e-mailů a na veškeré dotazy jsem dostal jasné a pravdivé odpovědi. Stručně řečeno, do země jsem dorazil dobře připravený.

První dny jsem bydlel ve firemním penzionu, což je pět minut chůze od budovy, kde jsou kanceláře. To mi umožnilo začít v klidu pracovat, aniž bych se musel stresovat dojížděním ve špičce. Když jsem dorazil do kanceláře, sekretářka na mě už čekala. Hned bylo vidět, že se na můj příjezd taky připravili. Společnost má severoamerickou pracovní kulturu, takže po prezentacích jsem okamžitě začal pracovat.

Setkal ses s nějakými nepříjemnostmi?

Ne. Ředitel mi na první dny přidělil zaměstnance, který se o mě staral. Kolega mě se vším důležitým seznámil, všechno mi ukázal – kde mám nakupovat, důležité instituce v okolí, kde budu bydlet. Pro případ nouze mi byl k dispozici 24 hodin denně. Takovýhle servis člověka uklidní.

Pomohla ti společnost s přemístěním a usazením v Bejrútu?

Ano. Mezi výhody nabídky patřil i příspěvek na bydlení. Když jsem přijel do Bejrútu, byl jsem několik týdnů v už zmíněném penzionu a pak jsem si s pomocí společnosti pronajal byt jen deset minut chůze od budovy, kde pracuji.

Připravoval ses nějak, abys zmírnil kulturní šok?

Hodně jsem se o Libanonu dozvěděl, když jsem se chystal na cestu. Četl jsem nejen evropské, ale i místní noviny vydávané ve francouzštině, například L'Orient-Le Jour. A taky jsem viděl několik dokumentů na YouTube.

Jak ses přizpůsobil odlišné pracovní kultuře?

Věnuju velkou pozornost tomu, jak se moji kolegové chovají, a poslouchám víc, než mluvím. Je to jednoduchá a úspěšná strategie jak se přizpůsobit novému prostředí. Platí univerzálně. V kulturách odlišných od našich snad ještě víc.

Máš srovnání práce v Evropě a na Středním východě. Vidíš nějaké rozdíly?

Libanonci jsou v práci neformálnější než Evropané. Rádi si povídají, a proto mají tendenci řešit věci více ústně, tváří v tvář nebo telefonicky.

Čelil jsi nějakým problémům?

Obecně platí, že Libanonci mají odlišné vnímání času než my na západě. To znamená, že všechno musí být perfektně připravené předem. Osobně se vyhýbám rozhovorům o náboženství a politice, což jsou v místní kultuře velmi citlivé otázky. Tady je prostě vždycky rozumné chovat se jako Švýcarsko – neutrálně.

Jaký máš názor na život v Bejrútu?

Město jako Bejrút má pro cizince určitě některé stinné stránky. Jedním z nich je nedostatečná veřejná doprava. To vám ale moc nevadí, pokud bydlíte blízko práce. Je tu i hodně taxi společností a ceny jsou přiměřené. Život v Bejrútu má samozřejmě taky celou řadu pozitiv, jako je lahodná libanonská kuchyně a přátelští obyvatelé. Přátelé, které si tu uděláte, vás doslova přijmou za členy rodiny. Při návštěvách je tu zcela běžné, že se potkávají lidé různých kultur a konverzuje se v několika jazycích současně, třeba arabsky, francouzsky a anglicky.

Je něco, co ti z domova opravdu chybí?

Chybí mi moje rodina a krásné parky v Liverpoolu. Na druhé stranu často si s rodinou telefonuju a brzy mě taky přijedou do Bejrútu navštívit.

Doporučil bys tento život měnící krok ostatním? Z jakého důvodu?

Určitě ano. Člověk si ale musí uvědomit, že příprava na práci v zahraničí začíná dlouho před tím. Je to hlavně studium cizích jazyků a jejich ovládnutí na velmi dobré úrovni. Znalost řečí výrazně zvyšuje šance, že najdete dobré zaměstnání. Ať už v evropských zemích nebo někde dál v zahraničí. Když umíte jazyky, velmi pravděpodobně budete mít taky vyšší plat. No a samozřejmě znalost jazyků a jiných kultur nás dělá tolerantnějšími a obohacuje celou naši osobnost.