Kdy je čas dát výpověď

Naštval mě šéf, práce mě nebaví, nikdo mě neocení, nejsem náležitě zaplacen/a, jinde by si mě vážili víc, hasím jen cizí problémy, jsem přetížen/á, nevyhovuje mi styl vedení, nerozumím si s kolegy, jsem vyhořelý/á, potřebuji novou výzvu… Tyto důvody k odchodu do jiného zaměstnání slýchávám ve své praxi. Spouštěcích momentů bývá samozřejmě víc. Většinou se však jedná jen o různé formy demotivace. Každý se s ní vypořádáváme různou rychlostí. Trápí nás při tom pochyby typu: “Kdy je ten správný čas na změnu a bude to vůbec změna k lepšímu? Nebudu litovat?”

6 mezních bodů, odkud není cesty zpět

Podle mého názoru existují jednoznačné ukazatele, kdy je situace v dosavadní práci dlouhodobě neudržitelná. Uvedu ty nejčastější:

• Míra stresu se odráží na mém zdraví.
• Práce mi nepřináší žádné potěšení.
• Nemám důvod se v práci smát nebo radovat.
• Pracovní úkoly mě nenaplňují.
• Během dovolené mě velice stresuje blížící se návrat do práce.
• Jakýkoliv kontakt nebo spolupráce s kolegy ve mně vyvolává nechuť a nervozitu.

Nabídka volných míst

Kolik lidí výpovědi lituje

Zjišťovala jsem, jak hodnotí důsledky své výpovědi osoby v mých kontaktech na sociální síti LinkedIn. Většina z nich odchodu ze zaměstnání kupodivu neželí, jak ukazuje graf. Celkem se do hlasování zapojilo 287 respondentů a někteří připojili i komentáře. Uvádím tři zajímavé postřehy:

“Dal jsem výpověď a už během dobírání dovolené jsem byl na školení u nové firmy. Tam jsem zjistil, že pro ně dělat nechci. S prosíkem jsem zjišťoval ve staré práci, jestli mohu zůstat. Naštěstí to se mnou řešil nový ředitel, který mě neznal. Nakonec jsem zůstal další dva roky a firma ve mě získala toho nejloajálnějšího zaměstnance pod sluncem.” Jan K.

“I když to nemusí být zrovna změna k lepšímu, vždy je dobrý alespoň ten posun někam dál. Všeobecně jsou změny v zaměstnání, řekl bych, přínosné po 3 - 8 letech, ale záleží na odvětví a na situaci na trhu - například v pohostinství bývá 3 - 5 let běžné.” Lukáš S.

“Myslím si, že je graf zkreslený demografickým vzorkem lidí, co používají LinkedIn. Věřím, že je tu velmi málo profíků, kteří dají výpověď impulzivně, ba naopak si většinu věcí třikrát rozmyslí, zvlášť když jde o změnu v kariéře či lámání kolektivu. Já osobně sice nelituji ani jedné výpovědi, ale chybí mi denní kontakt s některými bývalými kolegy.“ Jan D.

Jednou řež, dvakrát měř

Závěrem bych tedy doporučila, než přistoupíte k radikálnímu kroku, abyste si celou situaci objektivně zanalyzovali. Pomáhá, když si uvědomíte, co můžete v práci ovlivnit vy, co může ovlivnit někdo jiný a co je bohužel dané. Také si sáhněte do svědomí, jestli se ve vaší pracovní historii náhodou neopakují určité negativní vzorce.

Někdy se stává, že se šéf o nespokojenosti svých podřízených dozví teprve, když drží jejich výpověď v ruce. Je to chyba vedoucího pracovníka, že se málo ptá a nečte mezi řádky? Nebo by měl podřízený konkrétněji sdělovat, co a proč ho demotivuje? Ani jasná komunikace z obou stran ale ve skutečnosti nezaručí, že budou všichni spokojeni.

Výstupem sebeanalýzy by zkrátka měla být různá opatření na zlepšení situace ve vaší stávající práci. Pokud selžou, nastává ten správný čas na krajní řešení v podobě výpovědi.

Pokud cítíte, že potřebujete změnu, neváhejte nás kontaktovat a zašlete své CV. Pomůžeme vám najít práci, která vám sedne