Menu
Menu
Pandemie urychlila nástup virtuální komunikace, digitalizace a home office. Práci vnímají jinak zaměstnanci i zaměstnavatelé.
Koronavirus nevynechal ani naši personální agenturu. Tak jako ostatní firmy jsme i my, recruiteři, museli přejít do online režimu, který se týkal celého náborového procesu. Podpisy na smlouvách se digitalizovaly a pohovory včetně prověření a následného představení kandidátů firmám probíhaly virtuálně. Osobní návštěvy u klientů se proměnily na schůzky přes Teams bez jakéhokoliv fyzického kontaktu. To pro mě byl asi největší zádrhel, na který jsem si musela zvyknout. Je totiž úplně něco jiného, když osobně potkáte člověka, který má být šéfem pro mého kandidáta, než když ho vidíte přes obrazovku počítače.
Nikdo v uplynulých dvou letech nevěděl, co bude s trhem, o kolik zakázek jeho společnost přijde a nebude-li nucen pozastavit výrobu. Každá firma tak byla mnohem více obezřetná v oblasti náboru pracovních sil. Nové pozice vznikaly jen zřídka, investice do náboru se odkládaly a čekalo se na lepší časy.
Vznikl i jistý “koronavirový” paradox. Pokud k sobě chtěl zaměstnavatel nalákat nového perspektivního zaměstnance, nabídl mu i přes ekonomickou recesi velmi atraktivní podmínky, aby tím narušil jeho neochotu riskovat změnu práce.
Před pandemií bývalo největší prioritou pro změnu zaměstnání získání zajímavější práce. Častokrát rozhodovala i možnost kariérního růstu a pochopitelně finance. Naproti tomu se v koronavirovém období stali kandidáti v otázkách změny zaměstnavatele ostražitější. První místo zaujala jistota dlouhodobého zaměstnání. Zájemcům o práci začalo méně vadit, když nebudou mít šanci na postup nebo, že se jim nebude zvedat mzda.
Hygienické restrikce představovaly pro zájemce o práci nesmírné riziko. Hodně se obávali zkušební doby a nejistoty smluv na dobu určitou. Pokud tedy nebyli ke změně práce donuceni, zůstávali raději na stávajících pracovištích. V důsledku pandemických nařízení tak vzrostla loajalita zaměstnance vůči zaměstnavateli a značně klesla míra fluktuace. Pracovník byl prostě rád, že má i v tak těžké době stálý finanční příjem.
Naproti tomu nastaly velké změny v oblasti gastronomie a hoteliérství. Tam naopak docházelo k nejčastější fluktuaci a profesionálové z oboru byli často tlačeni k naprosté změně profese. I díky tomu se zřejmě zvýšil zájem o práci ve stavebnictví a průmyslu.
Nyní, když většina společností přešla kvůli covidu na práci z domova, nepovažuje už více než polovina kandidátů home office za benefit ale za samozřejmost. Hodně zaměstnanců se v současnosti potýká s návratem zpět do kanceláří a zaměstnavatel, který home office nenabízí, ztrácí na atraktivitě. Proto řada firem plánuje zavést home office pro 2-3 dny v týdnu na trvalo.
Firmy celkově začínají přemýšlet jiným způsobem. Home office bude určitě více zastoupen. Společnosti se možná vydají i cestou sdílených pracovních míst, aby tak ještě více redukovaly náklady na provoz kanceláří. Ruku v ruce s tím lze zřejmě očekávat i úpravy benefitů. Pandemická situace totiž neúměrně zvyšuje nároky na zaměstnavatele ve smyslu opatření proti koronaviru - například na dezinfekci pracovních míst či možnosti socializace na pracovišti.
Velkou výzvou pro nás všechny bude též nutnost naučit se v nově vznikajícím prostřední lépe komunikovat. Digitální doba nám k tomu poskytuje poměrně účinné nástroje. Doufejme tedy, že je jen otázkou času, kdy si na všechny ty distanční novinky zvykneme.
