Menu
Menu
Před 20 lety se mě novináři ptali, jak často lidé falšují svá CV. Odpověděl jsem, že takové zkušenosti nemám. Dnes bych odpověděl jinak.
Samozřejmě jsem si byl vědom mediálně známých případů, kdy naši politici používali vysokoškolský titul, aniž by dokončili jakoukoliv vysokou školu. Dokonce i v našem oboru se objevil „doktor headhunter“, který nedokázal věrohodně doložit, jak titul získal. Vyvrcholením pak byla kauza získávání titulů snadno a rychle, která se v minulosti týkala některých studentů právní fakulty v Plzni. Občas také vyplave na světlo světa nějaká ta kauza plagiátorství, která se nevyhýbá ani akademické půdě.
Vraťme se však k životopisům uchazečů/ček o zaměstnání. I když v dnešní době můžeme spíše hovořit o profilech na profesní sociální síti LinkedIn. Jeden by si pomyslel, když je profil viditelný takřka pro každého, že si ho nikdo netroufne falšovat či přikrášlovat. Mě přitom v uších stále zní onen všetečný dotaz novináře. Tak jak to vlastně je?
Asi před 15 lety jsem si s rozšířením LinkedInu poprvé všiml fenoménu, jak si tam někteří uchazeči, které jsem dlouhodobě znal nebo dokonce bývalé kolegyně a kolegové, vylepšují profily. Velmi časté bývá prodloužení praxe, kdy je například do délky praxe seniorní konzultantky zahrnuta i předchozí práce recepční ve stejné společnosti. V jiném případě se u office manažerky na part-time změnil název její pozice na LinkedInu na HR manažerku české pobočky zahraniční firmy. Možná se v některých případech jednalo jen o přehlédnutí, opomenutí či nepřesnost, ale popisy pozic a délky praxe často neodpovídaly realitě ani tomu, co bylo uvedeno v pracovní smlouvě.
Nedávno jsem hovořil s dnes již bývalou kolegyní a obdivoval, jak dokázala při rodičovské dovolené vystudovat vysokou školu a získat vysněný titul. Její odpověď mne opravdu dostala: „Žádnou vysokou školu jsem nevystudovala. VŠE mám na LinkedInu uvedenou jen proto, abych se lépe dostala ke kandidátům, kteří ji studovali doopravdy.“
Na pracovním trhu se pohybuji mnoho let a přesto jsem byl teprve nedávno požádán o doložení vysokoškolského diplomu. Musel jsem hodně přemýšlet, kde ho mám. Vlastně jsem diplom nikdy nepotřeboval. Chtěli ho ve státní instituci a mne zarazilo i zamrazilo, že je to poprvé, kdy si někdo zkontroloval mé vzdělání.
Měl jsem štěstí, že jsem na začátku své kariéry pracoval pro firmu, která nás vychovávala a školila k ověřování referencí kandidátů, které doporučujeme. V dnešní zrychlené době se však jedná spíše o archaickou aktivitu, s níž se příliš nesetkáváme. Chápu, že je při současném nedostatku lidských zdrojů pro některé zaměstnavatele možná důležitější mít alespoň někoho, než důsledně zjišťovat, zda uchazeč skutečně odmaturoval či získal vysokoškolský diplom.
A jak moc je důležité, zda uvedená pozice a délka praxe odpovídají realitě? V některých profesích samozřejmě nejde nahradit teorii praxí. Nikdo z nás by asi nechtěl být operován lékařem, který si titul vymyslel a falešný diplom vlastnoručně potvrdil razítkem vyřezaným z brambory.
Pokud by se mě novináři zeptali dnes, jak často falšují uchazeči o zaměstnání informace ve svých životopisných profilech, přiznávám, že bych odpověděl jinak. A jaké jsou vaše zkušenosti? Je pro vás důležitý stupeň dosaženého vzdělání nebo vám stačí praxe? Pokud je vzdělání podmínkou, chcete vidět vysokoškolské diplomy či maturitní vysvědčení? Může pro vás být nesprávně uvedené vzdělání či titul důvodem k okamžitému rozvázání pracovního poměru se stávajícím zaměstnancem? Ověřujete si před uzavřením pracovní smlouvy reference nového kolegy u jeho předchozích zaměstnavatelů? Těším se na vaše postřehy.
Také nám můžete zatelefonovat nebo poslat email. Pomůžeme vám najít práci, která vám sedne.
Aleš má dvacet let zkušeností v oblasti specializovaného recruitmentu a executive search. Vede českou pobočku Wallace Myers a jako recruiter se zaměřuje na sektory finance a účetnictví a IT.
